Jack London
Jeho knihy mě tak nadchly, že jsem se začala zajímat o Londona jako o člověka. Kdo to byl? Ovšem, spisovatel, ale jaký to byl člověk? Jaký měl život? Po přečtení Martina Edena, což je částečně autobiografický román, byly některé mé otázky zodpovězeny, jeho život a osoba mě však nepřestaly zajímat. Pak se mi do rukou dostala Londonova autobiografie Námořník na koni od Irwinga Stona. Sotva jsem otevřela knihu, upoutala mě Londonova podobizna. Konečně jsem se dozvěděla, jak vypadá. Rozcuchaná hnědá kštice spadající do čela, pod hustým obočím zamyšlené oči hledící do dáli, rty zvlněné do mírného chápavého úsměvu. Ušlechtilá tvář. Tvář umělce a snílka, ale pevně řezaná, takže se v ní zračí pevná vůle a bezmezná energie. Zkrátka pravý muž. Přesně ten typ, který se líbí ženám i dívkám.
Musel mít ženských, kolik chtěl, pomyslela jsem si. Ale po přečtení této knihy jsem zjistila překvapující věc, totiž že celý život pravou lásku hledal, ale nikdy ji nenašel. Ovšem, v jeho životě byly nějaké ženy , ty ho ale jen využívaly a ubližovaly mu. Stejné to bylo i s přáteli.
Jack neměl žádné dětství, protože vyrůstal v chudé rodině a od mládí musel těžce pracovat. Byl hubený, ale svalnatý, měl světlou pleť a tmavě modré oči. S matkou si nerozuměl, o to víc přilnul ke svému otci. Neustálé stěhování, nezdary v podnikání a vážný nedostatek peněz způsobily, že byl zaražený, bojácný a rozpačitý.
Brzy učinil fantastický objev - veřejnou knihovnu a čítárnu. Nemohl uvěřit, že je na světě tolik knih. Od této chvíle datoval své duchovní zrození. Knihy se staly jeho vášní. Četl v posteli, při jídle, cestou do školy a ze školy i o přestávkách, kdy si ostatní hráli. Měl velkou obrazotvornost a všechny příběhy intenzivně prožíval.
Mimo knihy bylo jeho největší celoživotní láskou moře. Přivydělával si prací v přístavu a na plachetnicích. Byl velmi odvážný - na nejrozbouřenějším moři se nebál vylézt na ráhno.
V 15 letech, aby uživil rodinu a nemusel dřít 20 hodin u stroje, se stal pirátem. Na moři se stal družným a veselým. Měl rád své přátele a chtěl, aby ho také měli rádi. Získal si pověst výborného námořníka a siláka, který se nebojácně pustí do rvačky, ale když měl čas, zamkl se v kajutě, aby ho náhodou kamarádi nepřistihli, jak leží a čte jednu knihu za druhou.
Miloval riskantní situace a nebezpečí a chtěl za každou cenu vyniknout. Když se v 18 letech dal k trampům, snažil se stát králem trampů. Troufal si na nejnebezpečnější kousky, seskakoval z rychlíků rozjetých naplno a jezdil na osách. Zastával názor čím větší nebezpečí, tím větší legrace.
Nebylo mu ještě 20, když se vydal hledat zlato na Aljašku. I tady se vyznamenal. V přírodě byl jako doma. Dokázal rozdělat oheň v prudké vánici, usmažit chutné placky a postavit stan při teplotě -30 stupňů. Zlato sice nenašel, ale vydělal na zlaté horečce mnohem víc. Přinesl si odtud materiál pro svou literární tvorbu. Díky své nezdolné píli a tvrdohlavosti se stal nejslavnějším spisovatelem Ameriky.
Byl dobrák od kosti, až nerozumně štědrý a královsky pohostinný. Měl vrozenou ušlechtilost. Dovedl se smát nakažlivým smíchem a nadchnout se velkými myšlenkami. Každý, kdo se s Jackem setkal, užasl nad jeho intelektem. Čelil životu skvělou sebejistotou a tváří v tvář smrti zůstal vždy neochvějně klidný. Každému nezištně pomáhal a nikdy ho nenapadlo, kolik to bude stát a jestli z toho bude mít prospěch.
Bohužel na svou dobrotu doplácel. Všechny soudil podle sebe. Očekával, že lidé jsou čestní, upřímní a srdeční. Mýlil se.
mmmmmm
(lopez, 18. 3. 2008 15:12)